Po nekonečné zimě, a probíhajícím šílenství v prácí, už jsem se nemohl dočkat, kdy konečně letos poprvé vyrazím někam k vodě, a tak když se podařila domluva se Slávkem (ono samotnému se moc nechce), tak už jsem se nemohl dočkat pátku 16.4.2010.
    Letos jsem se rozhodl, zkusit nakoulet své vlastní boilie místo osvědčených směsí (Jardo Těšíňáků promiň). Připravil jsem jednu sladkou a jednu masovou směs a o to větší bylo mé očekávání jestli vůbec na  první výpravě něco lapnu.
     Jako obvykle, auto naložené až po střechu výbavou a cajkem a hurá k vodě. No jenže kam?  Všude se chytá  ještě do 21.00 hod. (díky vám soudruzi na ČRS),  zbývá jedině nějaká soukromá voda. Tak jeden telefonát na Skaličku kamarádce Jarmile  a bylo dojednáno.
    Na místo jsme dorazili kolem 10.00 hod. a jali se obhlídnout vodu. Místa spousty, jen ty horké fleky byly jako vždy obsazené.  Na můj návrh sednou si někde doprotřed na přechod mezi hlubokou a mělkou vodu Slávek  přikývl a tak jsme začali stavět bydlení.
     Kolem  14.00 hod jsem neměl ještě nahozeny všechny pruty a první vlaštovka. Jeseter kolem metru. No na rozjezd to není špatné,  za malou chvilku Slávek v akci  opět jeseter. Pomaličku se nám začíná stýskat po kaprech, když Slávek mastí svého druhého jesetera. Snad se dočkáme.
Zatím ve mě ještě pochyby k mým novým kuličkám  neklíčí, no a to by taky bylo špatně, člověk musí věřit!
     Radovali jsme se jen  chvilku ze sluníčka a už zase lije a lije. Zalézáme do biwaků, abychom si to kolem zbytečně nerozšlapali, trávník je jak houba. Začínají konečně o sobě dávat vědět i kapříci a tak do setmění se už něco podařilo.  Jsme spokojení nejeli jsme  si jen posedět za pruty. 
V poledně se jímá Slávek kuchyně a vysmaží několik dobrých řízečků, a dáme si do trumpety.
      odpoledne nastává první komplikace. Slávek se začíná pochybovat čím dále rychlejším krokem mezi  biwakem a toaletou, takže na noční chytání už nemá síly, a raději  pruty vytahuje a odebírá se na kutě.
Znáte Marrphyho zákony že?  Takže v noci tanec jaký jsem ani neočekával a do rána bylo na břehu celkem 9 kaprů. Rozmezí  65 -85cm a jeden 94cm  16 kg krasavec. A co na tom bylo nejpříjemějšíí?  Že boilie "samodomo"  nezklamalo, ale naopak šlapalo jako hodinky.
   Po příjemném probuzení kolem 9.00 hod, přebíjím a snídáme. Slávovi je líp,  (slivovice je přece jen dobrá desinfekce), ale zatím to zkouší jen se suchým rohlíkem.
     A aby příjemných chvil nebylo dost,  na břeh se koukli ještě krásní dva jeseteři  121 a 122 cm. V poledně vysmažím čínu, kterou moje jikrnačka naložila a je nám skvěle.
    Následují cí noc jsem se velice dobře vyspal, pouze 2 záběry menších kaprů a nic více,  no až na to, že mě ve 3 ráno Slávek vzbudil jestli bych mu udělal fotku.  Vylezl jsem ze spacáku do  mrazu a koukám jako blázen Slávek má osobáček   kapr 91 cm a 16 kg krasaveček, mám radost větší než bych ho lapl sám a po pár fotkách uléhám a spím až do rána. Krásné sluneční ráno nám udělalo radost, nicméně však rybám asi ne, protože se jim už moc nechtělo.

Balíme, uklízíme a loučíme se s vodou,  vše už je v autech jen ventky stéle ještě na stojanech a najednou píp, píp a makám k prutům,  že by zase jeseter?  Ne,ne,  voda se chtěla rozloučit jak se má a poslala mi pěkného kulaťoučkého  šupiho.
   Co si více přát?  No  už jen doma  dobré papu a zase někdy příště.